Definice Libertariánské demokracie

Definice Libertariánské demokracie

Libertariánská demokracie (LD) je systém uspořádání vlády, kdy stát může pouze to, co mu přikazuje ústava. O všem ostatním si rozhodují lidé sami a sami nesou odpovědnost za svá rozhodnutí. LD je založena na těchto základních hodnotách:

  • Svoboda. Svoboda je možnost každého dělat si na svém za své co chce, pokud tím, nad míru přiměřenou okolnostem, nezasahuje do analogické možnosti jiného, je klíčovou hodnotou LD. Jakékoliv omezení svobody musí být řádně zdůvodněno a neustále obhajováno.
  • Vlastnické právo. Svoboda úzce souvisí s vlastnickým právem. Vlastnické právo znamená možnost vlastněnou věc držet, užívat, požívat její plody a nakládat s ní. Toto právo je absolutní a v LD je omezeno pouze ústavou a vlastnickým právem jiných subjektů.
  • Odpovědnost. Odpovědnost je základní zpětnou vazbou ukazující člověku, zda se chová správně. Odpovědnost nemůže být funkčně nahrazena pravidly, v rámci kterých je člověk nucen jednat „správně“. Odpovědnosti za své činy nemůže být člověk zproštěn, aniž by nebyla omezena jeho práva.
  • Dobrovolnost. Kromě výslovně uvedených oblastí jsou všechny společenské vztahy založeny na dobrovolnosti a vzájemné výhodnosti. Pouze absence násilí v kombinaci s odpovědností vede k přirozenému a udržitelnému rozvoji společnosti.
  • Morálka. Stát nesmí dělat lidem něco, co si nesmějí dělat navzájem. Pokud občan nemá vůči jinému nějaké právo, nemůže toto právo přenést na stát.
  • Solidarita. Dobrovolná solidarita je výhodná. Vynucená solidarita je nefunkční a asociální.
  • Subsidiarita. O věcech se má rozhodovat na co nejnižší úrovni. Nejnižší možná úroveň je člověk.
  • Kompetentnost. Člověk je plně kompetentní spravovat si své záležitosti sám. Člověk, který není schopen rozhodovat o svých záležitostech, nemůže rozhodovat o záležitostech společných.

 

Příklad varianty LD

(LD může mít mnoho podob. Jde o popis jedné z možností obsahu LD. Koncept LD neřeší procedurálním otázky – tedy kdo a jak je volen. Vychází se z toho, že čím méně bude mít vládnoucí elita možnost legálně zasahovat do majetkových a osobních poměrů občanů, tím méně budou procedurální otázky důležité.) Stát je ústavou pověřen zajišťováním (sic!) výhradně:

  • bezpečnosti (vnitřní a vnější),
  • justice,
  • elementární veřejné správy
  • funkcí posledního garanta meziobčanské solidarity.

Vnitřní bezpečnost

Jakýkoliv útok na osobu či majetek jiného je nepřípustný. Občan, který brání osoby či majetek, musí mít větší práva než agresor. Základem vnitřní bezpečnosti je občan odhodlaný bránit sebe a svůj majetek, stejně jako ostatní občany a jejich majetek, proti násilí. Stát občanům v tomto nesmí klást překážky. Stát organizuje v nezbytné míře policii, aby občanům v obraně vůči agresorům pomáhala. Policie musí fungovat výhradně jako instituce pracující pro občany. Jejím základním posláním je pomáhat občanům a chránit je, nikoliv je vychovávat a trestat. Policie v systému libertariánské demokracie může plně naplňovat své skutečné poslání – tedy zasahovat tam, kde je někomu či něčemu ubližováno.

Vnější bezpečnost

Rovněž základem vnější bezpečnosti je občan odhodlaný bránit sebe a svůj majetek, stejně jako ostatní občany a jejich majetek, proti násilí. V libertariánské demokracii je i vnější bezpečnost založena na defenzivě. Zajišťovat ji má armáda, jejímž prvořadým úkolem bude bránit území státu a jeho občany před vnějšími hrozbami. Aktivity mimo území státu jsou výjimečné a podléhají schválení Ústavního soudu. Ten rozhoduje o věcném i časovém omezení každé z takovýchto aktivit. Za příklad fungování armády považujeme armádu Švýcarské konfederace.

Spravedlnost

Libertariánská demokracie vychází ze zásady, že agrese vůči lidem či majetku je nepřípustná. Soudnictví zřizované státem v libertariánské demokracii působí jako rozhodčí ve sporech, pokud se na něj výslovně obrátí aspoň jedna strana sporu. Stát respektuje výsledky rozhodování mimo státní systém justice, pokud se na takovém rozhodování shodly strany sporu. Státu nepřísluší role vychovatele. Je nepřípustné, aby stát trestal takzvané zločiny bez oběti, kdy neexistuje poškozená strana. Zásah do cizích práv je nepřípustný. Poškozený má nárok nejen na uvedení do původního stavu, ale i na náhradu škody nebo ušlého zisku. Dále má poškozený nárok na sankční náhradu škody (punitive damages), jejímž účelem je, aby se dané protiprávní jednání nikomu nevyplácelo. Sankční náhrada škody může dle individuálního rozhodnutí dosáhnout až tisícinásobku skutečné škody. V LD platí zákaz státní diskriminace. Stát nesmí diskriminovat své občany. U soukromých subjektů má přednost právo nakládat se svým majetkem. Diskriminace v soukromé sféře je přípustná, jde o vyjádření svrchovanosti majitele nad svým majetkem. V LD se soudy nedělí na civilní a trestní – sankce za spáchání zločinu podléhají stejným zásadám, jako v civilních věcech. Oběť (či její zástupce) je žalujícím a má možnost navrhovat jak náhradu škody, tak trest odpovídající zločinu.

Základní veřejná správa a mezinárodní vztahy

Stát zajišťuje pouze nejnutnější veřejnou správu. Spravuje záležitosti, které nemohou vykonávat soukromé subjekty, např.: identifikační doklady a cestovní pasy, bez nichž se občan neobejde při cestování do jiných států, dále katastr nemovitostí atd. Nutnost a rozsah veřejné správy je možno přezkoumat na žádost kteréhokoliv občana u soudu. Nezbytnou agendu stát zajišťuje i ve vztahu k zahraničí. Uzavírá mezinárodní smlouvy, poskytuje nezbytnou podporu svým občanům v zahraničí, provádí zahraniční politiku na základě principů LD.

Funkce státu jako posledního garanta meziobčanské solidarity

Libertariánská demokracie se zavazuje zajistit všem občanům minimální sociální standard. Stát je až posledním garantem solidarity mezi občany. Zasahuje teprve v případě, kdy selžou přirozené mechanismy ve společnosti. Tedy podpora rodiny, přátel, sousedů nebo charitativních organizací. Pokud se občan dostane do nesnází, kdy není ani v minimální míře schopen zajistit své základní životní potřeby (potrava, bydlení, zdravotní péče), může požádat stát o poskytnutí bezúročné půjčky. Sociální půjčka mu umožní překonat období životní krize a znovu se postavit na nohy. Půjčku je občan povinen vrátit v předem určeném termínu. Za její vrácení ručí veškerým majetkem, na který vzniká v okamžiku půjčky zástava ve prospěch státu. Sociální půjčky spravuje zvláštní Fond solidarity, do kterého přispívají všichni občané rovným dílem podle nákladů fondu za minulé období. V době, kdy má občan nesplacenou sociální půjčku, dočasně pozbývá aktivní volební právo.

Něco se Vám nelíbí, něco nefunguje – dejte nám, prosím, vědět.